Příběh

Kapitola 1. - Svítání

Společenství Milaga bylo kdysi v celém širém kraji Henobu tím nejmocnějším a nejstabilnějším seskupením vlků, které se kdy dostalo k moci. Všechny ostatní smečky žijící v okolních horách a lesích se museli podřídit jejich úsudku. Milaga ale nebyla tyranská smečka - naopak, byla respektována pro disciplínu a skvělé učení svých mláďat, ale ani v diplomacii a spravedlnosti neztrácela. Drželi své obrovské území a spřátelená území pohromadě a díky mírové smlouvě už před generacemi sjednotili značnou část vlků Henobu ke vzájemné spolupráci. Jejich nynější vůdce, generál Arrok Khalatan´Munet však nyní vedl dlouhá diplomatická jednání o území na západě. Bylo to území zahalené tajemstvími. Podle legend v tamějším lese žily stvůry, které ještě žádné vlčí oko nikdy nevidělo. Jedinou jistotou bylo, že Arrokovi předci kdysi uprostřed té džungle postavili Svatyni, a on jakožto vyslanec Milagy a následník trůnu chtěl dát své smečce něco, na co budou moct být hrdí. Vyjednávat chodil s tlupou, která na okraji pralesa žila. Nebylo to daleko od hranic Společenství, ale cesta to byla nebezpečná. Jednání se táhlo už dlouhé úplňky. Tlupa žijící ve hvozdě však nebyla příliš pro kompromis. Arrok z toho byl zarmoucený. V noci po setkání přišel navštívit svého přítele a věštce ze spřátelené smečky.

Měsíc v úplňku už zapadl a na nebi zůstaly jen tisíce hvězd. Osamělý vůdce šel lesem ke skalám, kde měl Věštec noru. Zaskřípal drápy o kámen, aby dal vědět, že přišel, a pak vstoupil. Bílý vlk s tmavou pravou částí obličeje a světle zelenýma očima seděl v zadní části jeskyně u kamenného stolu. Mezi dvěma svíčkami, které hořely modrým plamenem, měl rozložené pergameny. K vůdci seděl zády.

"Sarieli, mám obavy," začal Arrok, když přicházel. Jeho tmavá srst se leskla v nepřirozeném světle.

"Posaď se, příteli. Mám práci, ale hvězdy mi předpověděly, že přijdeš. Jaký je důvod tvého znepokojení?" Zeptal se starší vlk, aniž by zvedl zrak. Tlapkou po pergamenu přejel a udělal tím na něm černou čáru. Vypadalo to jako jakýsi druh plánku.

"Temný hvozd na západě. Stále není náš, Vódvórové se nechtějí vzdát pohraničí. Bylo by pro ně nelogické to dělat, kdyby ten les neměl cenu a znamenal spíše nebezpečí, než užitek. Musí být něco, o čem nevíme."

Bílý chvíli mlčel, aby mohl opatrně nakreslit další zahnutou čáru. Nebyl to plánek. Navrhoval... Nový druh zbraně Wara. Dlouhá čepel z tmavého kovu, dva výčnělky vpřed a na středu výběžek. Designem úplně nová, a přesto měla něco starodávného, co Arrokův rod na Wara miloval.

"Oni nebudou poslouchat tebe ani nikoho ze smečky," řekne přesvědčeně, "jsou to divoši. Potřebují, aby s nimi jednali jako s havětí, potřebují vidět autoritu. A hlavně potřebují novou krev. Teprve mladý vůdce, který se ještě nemůže pyšnit tolika jmény, by je mohl oslovit, aniž by se obrátili zády."

"Mám vyjednávání stáhnout?" Vyhrkne Arrok překvapeně a položí tlapky na kamennou desku. Prohlíží si navrhovaný War.

"Ano, stáhni. Jeden z tvých synů hvozd i Svatyni Milagům zpřístupní. Ten, který to bude, se stane naším Dasurk - králem diplomatem, sjednotitelem říše."

Když Sariel domluvil, vůdce už nic neříkal. Jeho dědeček měl vždycky pravdu. Ve hvězdách četl výborně. Také však už nebyl nejmladší a pro smečku byl spíše kronikou a knihou učení. Tmavý vlk poděkoval, otočil se a odešel. Jeho vlčata se měla brzy narodit a později i převzít jeho místo.

Kapitola 2. - Zrození života

V Milage mohl mít vlčata každý. Zdejší vlci však nebyli takoví, jako jiní vlci ze smeček. Byli tiší, logičtí, potrpěli si na strategii, a i když bojovali neradi a radši spory řešili ústně, byli výborní a disciplinovaní válečníci. Silný kolektiv při sobě držel díky společnému cíli - usilovat o dokonalost, i když každý věděl, že jí nelze dosáhnout. I každé vlče bylo touto cestou vedeno. První se zdálo téměř nemožné to dokázat, protože vlčata jsou od přírody veselá, ale chladné tváře bez emocí, které členi nosili a tvrdá výchova dokázala mnoho.

Tak to mělo být i u vlčat H´Atuung, Arrokovy partnerky. Byla mu zaslíbena už když se narodila, a díky zákonům Společenstva se z ní také stala skvělá Arrokova partnerka a vůdkyně. Už několikrát vedla vlky do bojů. Vyznamenala se v bitvách i svou prohnaností, za což si získala další jména, Ro a Katnal. Svou šedou skvrnitou srstí a modro-šedými odznaky byla také nápadně podobná zjevení bohyně Larth, bohyně války. Začátkem dubna dvanáctého roku dvacátéhoprvního století tato vlčice dala život sedmi nádherným vlčatům. To bylo hodně vlčat i na poměry jejich rodu, ale pro Milagu to znamenalo jen další dobré členy. Mláďata byla pojmenována: prvorozený S´Arik se měl po otci stát následovníkem trůnu, a tak hned dostal rodové jméno Milaga. S ním se narodila vlčice Liral, vlci Aikan a Sypur, samice V´Luth, samec T´Rolk a nejmladší holčička Anokathra. První dva týdny od té doby, co vlčata otevřela oči, prozkoumávala s veškerou zvědavostí svět, vesele pobíhala v tichém táboře Milagy a mezi sebou se prala o to, kdo bude v hierarchii nejvýše. To však nevěděli, že většina z času, kdy mohou volně projevovat svou radost, je už za nimi.

Jakmile se jejich matka vzpamatovala, začala je učit disciplíně. Cvičila jejich mysl různými rébusy a přibližovala jim fungování světa. Trpělivě odpovídala na každý dotaz a vysvětlovala jim význam vět a slov. Později je začala provádět po celém rozlehlém teritoriu a seznamovala je s vlky, kterým věřila. Hranicím se prozatím vyhýbala, ale zato vlčata učila lovit. I z těch se pomalu stávali praví členi Společenstva Milaga - začali chápat logiku a řešit s ní běžné záležitosti. H´Atuung byla ale zklamaná z prvorozeného syna, který jako ostatní nebyl. S´Arik si neustále mlel své. Honil se za motýli, snažil se chytat krtky v podzemí. Pokusy o to mu přiblížit svět logiky, cti a důstojnosti byly neúspěšné. Matka ho měla za ztracený případ, protože ještě kazil její pravidlům oddané potomky. Odloučila ho od nich se slovy, že dokud se nezačne chovat, nesmí se se sestrami a bratry scházet.

Z toho byl tmavý vlček nešťastný. Nejradši měl sestru Liral. Sám pobíhal po lese a zahrával si s nebezpečím, protože se nudil. Byl roztěkaný, nestálý a neustále potřeboval něco dělat. Obyčejné vlče. Jeho matka a smečka ztratili naději, že by tento prvorozený syn někdy mohl být vůdcem po otci. Neměl ani nadání - rychle běhat neuměl a lovit se mu nechtělo. Arrok za ním jednou přišel.

"Pojď," řekl přísně.

"A kam půjdeme? Zase nějaká hloupá hra na vážné? To mě nebaví!" Protestoval mladý.

"Neodmlouvej. Odvedu tě za někým, kdo tě naučí víc, než logiku."

"Já nechci žádnou logiku! Nechci se učit! Vždyť jste všichni tak svázaní těmi pravidly, že si ani neumíte užít hezký jarní den! Nepotřebuju se od nikoho učit, abych takový viděl," odmítá S´Arik učení, ale otec ho vezme do zubů a odnese do chodeb v podzemí, které vlče nezná.

Starý a moudrý učitel, trikolorní vlk Tharax, si na Arrokův rozkaz vzal S´Arika do převýchovy. Mladý neustále odmítal jeho rady a jeho nechuť k zákonům celého Milaga rostla. Tharax měl však s takovými jako on už letité zkušenosti, a tak mladému učedníkovi pravidla ukazoval v praxi. Po několika těžkých týdnech se S´Arik začal učit i dobrovolně. Nechal Tharaxe, aby mu všechno vysvětlil a před spaním mu povídal rozsáhlé dějiny Milagy. S´Arik si z života v podzemí s Tharaxem pamatuje to, že na zdi visely tři nebo čtyři ostří zbraně Wara. I základům v boji s těmito dlouhými zbraněmi se naučil, i když byly zprvu větší, jak on sám. Díky tréninkům s touto těžkou čepelí získal část svalů, které ho dnes dělají dobrým soupeřem v boji. Jako malý byl hlupák. Tharax mu to vysvětlil a skvěle mu přiblížil, jak to v Milage chodí, a to tak, že na to S´Arik nikdy nezapomněl. Díky dobrému učiteli se z něj stal ještě lepí žák - předčil svého učitele. Paměť si cvičil tak, že byl brzy schopný odříkávat fakta a strategie mu začala jít, když se zbavil rozptýlení. Netrvalo to dlouho a byl díky Tharaxovi nejlepší z vlčat. Díky tréninku s Wara je i při tréninzích přepral. Po roce učení byl připraven se zpět vrátit k životu s rodinou. Teď už se za něj rodiče stydět nemuseli, naopak, byli pyšní, když viděli svého syna, jak je uctivě zdraví a jak svým sourozencům přeje dlouhý život a probírá s nimi záležitosti diplomacie. Od Tharaxe dostal za odměnu jeho vlastní zlatý náhrdelník s kameny, který byl symbolem moudrosti. S´Arik si to uvědomil až teď, že logika a pravidla mu pomohly svět chápat, neoddálily ho.

"Já, S´Arik Milaga jsem připravený světu logiky a vlků ukázat svou čest, oddanost a sílu. Nechť mne soudí jen bohové pro to, co udělám. Nechť mé tlapky nikdy nevkročí na nesprávnou stezku," ~ S´Arik při přísaze u ukončení učení u Tharaxe.

Kapitola 3. - Co nesmí být zapomenuto

Koncem Října se na hranicích směrem k západu našla mrtvá těla. Byla probodlá jakýmsi druhem železa, zbraň tu však ponechána nebyla. Kdo tohle udělal vůdci nezjistili. Měli dost starostí s jinou záležitostí. Na území Milagy objevil nový spojenec. Potulná smečka se po domluvě s Arrokem a H´Atuung na čas přidala, a slíbila, že po zimě zase půjde dál. Smečka to nebyla slabá - vlků měli asi dvacet a všichni byli silní válečníci. Normálně by byla hrozbou. Na rozdíl od sečtělých a inteligentních členů Milagy však mnoho inteligence nepochytili. Jejich vůdce jen tak tak sjednal, aby jeho banda mohla na bohatém území Společenstva být, ale pak všechno, co slíbil, hodil za hlavu. Morokové byli hluční, kradli potravu tam, kde neměli, několikrát se nepohodli s dřívějšími členy Milagy a všeobecně vyvolávali rozbroje. S´Arik v té době pomáhal rodičům ve správě země a na shromážděních seděl po jejich boku a sledoval jejich chování, aby se sám po jejich rozhodnutí přestat vládnout mohl stát dobrým vůdcem. Ano, už to věděl. Očekával to, protože Tharax ho učil, že místo generála a krále je u nich většinou dědičné, a on byl prvorozený syn. Své nedostatky proto pracně piloval s těmi nejlepšími ze smečky, navštěvoval starší a nechával si vyprávět příběhy. Byl toho názoru, že se může poučit z minulosti. Jednoho dne začal chodit za Sarielem, svým pradědečkem. Už byl velmi starý, ale měl mladého vlka co učit. On nejlépe věděl o válce, kterou před šesti lety vyhráli a získali tak území a věrnost jiných smeček. A také uměl lépe než jiní navrhovat nové zbraně Wara a kreslit plánky. Když do jeho úkrytu mladý vlk poprvé zavítal, jeskyně byla prázdná a na stole byl rozložen složitý plánek čehosi... Mechanického. Dírou ve stropu sem svítilo sluneční světlo a svíčky byly zhasnuty.

"Copak potřebuješ, synu Arroka?" Ozval se sípavý hlas. Tmavý mladý vlk se ohlédl. Bílý vlk s černým flekem přes oči už byl starý. "Vypadáš jako tvůj otec."

"Pozoroval jsem vaši obdivuhodnou práci, mistře," obhájil S´Arik zdvořile to, že sedí nad podivným plánem.

Starý vlk dokulhal ke stolu a usadil se naproti němu. Chvíli si zamyšleně plánek prohlížel, jakoby ho už měsíce neviděl. "Víš, co to je?" Zeptal se po chvíli.

"Netuším," přiznal tmavý.

"Je to plán té Svatyně, která leží v Hvozdě za územím Vódvórů. Je nepřesný a zastaralý, ale už z dálky si všimni, že ta budova je naše," ukázal drápkem na fialovou spirálu a vínový oblouk, které byly zakresleny u sebe. Znak Milagy, který však už dávno nikdo nepoužíval. Vlastně o něm věděli jen pamětníci a Vódvórové, kteří ve hvozdu žili.

"Opravdu, máte pravdu," potvrdí S´Arik. "Proč nás Vódvórové nechtějí pustit blíž?"

Bílý mlčel. Tmavý taky. Po chvíli mladý zvedl zrak a setkal se s pohledem svého pradědečka, který čekal na odpověď. Ale na co chtěl odpověď? Opět se obrátil k pergamenu. Prohlížel si každou čárku a pak mu to došlo.

"Vódvórové to tam využívají. Je logické, aby si z budovy takových rozměrů udělali základnu, když mají všude kolem nebezpečný hvozd. Pravděpodobně budou využívat všeho, co tam poslední obyvatelé Svatyně nechali - kovy, jídlo, zbraně... Panebože," zarazil se náhle S´Arik. Došlo mu to a Sariel to věděl. Vódvórové se celou dobu museli chystat na válku. Jak jinak mohl kdokoliv vysvětlit záhadná úmrtí členů Společenstva na hranici směrem k jejich území, jak mohli vysvětlit to, že měli zbraně, které Milaga nikdy neviděla? V tomhle se však všichni spletli - Milaga ty zbraně znala, jen je už po generace neviděla.

S´Arik utíkal k Arrokovi.

Kapitola 4. - Hrozba na západě

Jeho rodiče se zděsili, když do tábora přiběhl s podklady o tom, že se chystá útok. Mluvil vážně a byl o své pravdě přesvědčený. Hvozd nebyl daleko a byl nebezpečím pro centrální tábor. Arrok s H´Atuung souhlasili, že k hranicím vyšlou ozbrojenou hlídku. S´Arik naléhal na to, aby tu skupinu vedl. Vůdci nechtěli riskovat jeho život ani život nikoho ze sourozenců, ale on si přál jít a přál si s sebou vzít i své bratry Aikana a T´Rolka, protože byli v boji zdatní. Když dostal souhlas, půjčil si otcův Wara, kterému říkali Bratag. Se svojí skupinou o deseti vlcích vyrazili ihned a k hranici se hbitě a nepozorovaně hnali se S´Arikem v čele.

Na místě našli ve sněhu stopy po cizí přítomnosti. Vedly k severu, ale skupina neměla čas je sledovat. Aikana poslal, aby vůdcům vzkázal, že na území je nepřítel, pravděpodobně vódvór k tomu. Aikan se potom měl k misi opět připojit. Skupina zůstala u hranice v naprosté tichosti a sledovala, jestli přijde slídit další nezvaný host. Měli tu držet hlídku až do rána. Když nastala noc, Aikan stále nikde. Všude byl naoko klid, dokud na straně jeden z bojovníků nezachytil cizí přítomnost. Byla to osoba. Byl to vlk. Vódvór. Plížil se k hranicím ozbrojen dlouhou železnou zbraní v tlamě. Co chtěl dokázat tak sám? To vůdce hlídky nevěděl. Věděl však, že jeho přítomnost tady neznamená nic dobrého. Bojovník na straně formace se chtěl pohnout a nepřítele srazit, ale S´Arik ho však včas pohledem zastavil. Chtěl čekat, protože i cizinec na někoho čekal. A brzy se dozvěděli, na koho. Objevil se další vódvór. Ten, kterého předtím cítili. Díky tichu slyšeli část jejich rozhovoru.

"Jsou připravení. Za rozbřesku bude náš útok podpořen," řekl ten, který se vrátil z území Milagy.

Co to znamenalo? Milaga má zrádce... Skupinu zrádců, pomyslí si S´Arik a v duchu nad tím zavrčí. Znepokojující. Nesměl je nechat utéct. Pokynul družině, která okamžitě vyrazila vpřed a dva nepřátele ihned obklíčila. Ti vypadali překvapeně.

"Nic jsme neudělali! Jsme za hranicí!" Začal se jeden obhajovat, ale S´Arik se tvářil nekompromisně.

"Narušili jste území Milagy a plánujete válku. Půjdete s námi," řekl chladně.

"Nepůjdeme nikam s odvrhlíky a ignoranty," zavrčel jeden z nich. Zavřískl, rozmáchl se svou dlouhou zbraní a vzduchem proletěla krev jednoho ze S´Arikových bojovníků.

Rozpoutal se boj. Hlídka tasila Wara. Neměli je všichni, a tak se neozbrojení stáhli a čekali, kdy budou nepřátelé odzbrojeni, pak by přišla řada na ně. Dva vlci se mrštně vyhýbali úderům zbraní. Sám vůdce skupiny napřáhl Bratag, přiskočil blíže k jednomu z útočníků a jednomu z nepřátel sedřel pěkný kus kůže ze zad, a ten z té bolesti pustil svůj meč. Byl poražen. Druhý ze dvojice však ještě sílu bojovat měl. Máchal katanou obratně a jeden ze S´Arikových válečníků se mu odvážně bránil a čepelí Wary dobře kryl jeho pokusy o zásah, ale lehká zbraň byla rychlejší a zasáhla jeho tlapu, ze které začala tříštit krev. Přiskočil jiný válečník a vlka dorazil. Hlídka měla zraněné. Jeden měl na vlásku, protože ostří ho zasáhlo poblíž srdce, jiný bez tlapky a další měli řezné rány. Tohle není čestná zbraň, pomyslí si v duchu S´Arik, když zajatce Bratagem žene vpřed. A také to není ta zbraň, která zabila naši hlídku.

Zajatci byli vzati jako rukojmí pro případný další boj. Medik se o ně postaral, ale oni moc vděční nebyli. Od příchodu nepromluvili ani slovo a spolu mluvit nemohli. Něco málo snědli a vypili, ale to bylo tak všechno z jejich interakce se světem. Vypadalo to, že hodlají zůstat tiší i při výslechu.

S´Arik nemohl spát. Jestli ráno měla začít válka, musel Společenství podpořit. Celá smečka byla na nohou a připravovala se na bitvu. Procházel táborem, ze kterého se stalo řídící místo, a spatřil své rodiče se zástupci jednotlivých smeček, které se k Milaga přidaly. Mladý se zastavil. Viděl tam i vůdce Moroků, kteří se nedávno přidali. Měl teorii. Poohlédl se po ostatních plánujících skupinách a pak zamířil na sever.

Kapitola 5. - Zrádce pro nespravedlnost

Na severu se dostal do malého tábora Moroků, kteří byli ve Společenstvu jen pár měsíců a opět hodlali vystoupit. Když tam Arrokův syn dorazil, nikdo nespal. Všichni vypadali na hosty až moc při vědomí. S´Arik věděl, že má asi hodinu na to potvrdit si svou pravdu a asi čtyři hodiny, než se odehraje bitva, při které by se díky zradě ve smečce mohlo prolít mnohem více krve. Schoval se za keřem a chvíli sledoval a poslouchal, co dělají. Nejen, že jejich chování bylo stále tak těžkopádné a vůbec neměli profesionální přístup s výrazným pohledem na logiku, oni se nahlas bavili, posmívali se a naprosto otevřeně řešili spory bitkou zuby a drápy. Členi Milaga se jejich části území rádi vyhýbali. S´Arik si tu ale dokázal udělat přítele. Na kraji tábora ho zaznamenal a rozešel se za ním.

"Kam jdeš, ty princátko? Na výzvědy? Copak nemáš dost té své logiky se držet dál?" Volali vlci, kteří si ho všimli.

Mladý je jen sjel pohledem. "Vaše narážky jsou neopodstatněné a založené na emocích. To je špatně, mé úmysly jsou zcela jiné. A vaše místo ve smečce není dost vysoké, abyste měli právo mě vyhošťovat," řekl chladně, ale odpovědí mu byl jen pobavený smích.

Morokové ho však nechali. Nejspíš ho nebrali za hrozbu. Af´hyze, S´Arikův přítel se k němu obrátil a navrhl, aby šli jinam. Vydali se do tmy lesa, kde je nikdo nerušil. S´Arik však nepotřeboval mluvit dlouho, aby našel, co hledal. Zachytil pach vódvórského vlka, kterého zajali skoro před hodinou.

"Vaše spolupráce s Milagou byla dohodnuta s Vódvóry, že? Plánujete útok, abyste svrhli vládce. Ale nebojte se, jestli zaútočíte, Milaga na vás bude připravena. Žádný moment překvapení," informoval Af´hyze a rozběhl se lesem pryč, protože jeho přítel ho nechtěl pustit. Rozběhli se za ním tři válečníci, on jim po krátké honičce ale unikl. Zamířil zpět do tábora, aby informoval své rodiče. Ti vyslali družinu, aby Moroky vyhostila z území. Arrok šel s nimi.

S´Arik však věděl, že může udělat ještě něco. Věděl, že bude riskovat a bude zrazovat zákon, ale byl si jistý, že dělá dobře. Ještě mohli zabránit krveprolití. Ještě nebyl všem dnům konec. Rozhodl se jít za svou sestrou, Liral. Znala cestu k Vódvórům a S´Arik jí věřil už od malička. Teď? Teď mu už byly téměř tři. Liral po chvíli přemlouvání souhlasila, jako podmínku však požadovala přítomnost i jejich bratra, T´Rolka. Společně se vplížili k rodičům do doupěte, S´Arik vzal Bratag a jeho sourozenci si také vzali zbraň Wara. Nenápadně se vyplížili z tábora a lesem se hnali k hranicím. Bylo tu podivné ticho, a přesto S´Arik věděl, že jestli jejich mise nebude úspěšná, tak na zemi, po které nyní běží s Wara na zádech, se ráno budou válet mrtvá těla.

Kapitola 6. - Nebezpečná cesta

Překročit hranici bylo jako zradit všechno, v co ho kdy v Milaga učili. Zrazoval sám sebe, zrazoval logiku. Neměl jistotu, že jeho plán vyjde.

"S´Ariku, tvé jednání je nelogické, čeho myslíš, že dosáhneš?" Upozornila ho Liral.

"Pokusím se sjednat mír. Budu-li úspěšný, bitva ani válka se konat nebude. Mé rozhodnutí se o to pokusit není logické. Je to spíše instinkt, ne domněnka založená na faktu. Proto potřebuji vaši pomoc," řekl svým sourozencům.

Zbytek cesty byl tichý. Mezi hranicemi a územím Vódvórů byl cíp lesa, kterým právě procházeli. V měsíčním světle jim svítily oči. Byl úplněk - v minulosti byl zrovna úplněk čas pro jednání a S´Arik si to uvědomil až teď. Klacíky mu křupaly pod tlapami a on poprvé i přes své učení vytěsnit emoce ze svého jednání cítil nejistotu a určitý druh strachu. Jeho sourozenci ho však podporovali, jinak by s ním nešli. I přesto nehodlal ohrožovat jejich životy, a tak chtěl do centra nepřátelského území jít sám. Promýšlel si různé scénáře. Mezitím se dostali z lesa a před nimi se rozprostíral poslední pruh louky a za ním... Hvozd. S´Arik nevěděl, že jeho stromy jsou tak vysoké. Jeho kmeny byly tlusté a větve se všelijak kroutily. Pod stromy byl ještě větší stín. Sourozenci na to přišli, když se pod stromy dostali. Zde už byli na cizím území. Taky byli cizinci a nedivil by se, kdyby hlídky Vódvórů měly povolení narušitele území zabíjet. Kradli se proto potichu, jen zbraně Wara na jejich zádech se leskly v občasném zbloudilém Měsíčním paprsku, který pod vysoké stromy zabloudil. Neměli však být dlouho sami.

"Hej, co jste zač?!" Ozval se mladý hlas a přibližovaly se kroky. Dva nebo tři vlci. Musela to být hlídka. S´Arik vystoupil, pokynul sourozencům, aby stáli a na ne příliš šťastné vódvóry neútočili.

"Jsem S´Arik Milaga, syn Arroka Milagy Khalatan´Muneta, vůdce naší smečky. Jdu vyjednávat o vašem vztahu k nám. Nechceme vám ublížit, přicházíme v míru," řekl chladně a sledoval tváře vlků, kteří proti nim stáli. Ti byli s jeho sdělením v pořádku, dokud neřekl slova o míru.

"Ti, co přichází v míru!" Prskl jeden hlídač. "Ti si zaslouží jen smrt. Budou zničeni za to, že šíří smečku kvůli vlastní ideologii. Nenecháme, aby si nás jednou vzali násilím. Jejich zbraně budou naše!" Zavrčel.

S´Arik neodpovídal. Jeden vlk z hlídky ticho protl.

"Zavedu vás za vůdcem, ten jediný rozhodne o vašem osudu," řekne jen a pak je vede hlouběji do lesa. Hádá se přitom s jiným členem hlídky, ale když zjistí, že tři členi Milaga poslouchají, ztichnou.

Tábor Vódvórů byl velký. Na povalených kamenných blocích se mihotala magická světla a na mýtině pobíhalo plno vlků, někteří ve zbroji. Na rozdíl od disciplinovaných vlků Milagy však vypadali, že někteří drží zbraň v tlamě poprvé. Byli to spíše divoši, než válečníci, jak mu řekl Sariel. Za tímto nádvořím spatřili sourozenci majestátní budovu. Tyčila se do výšky bezmála čtyřiceti metrů a převyšovala tak o píď i okolní stromy. Byla jehlanového tvaru, ale její žlutá barva byla už oprýskaná a kámen na některých místech chyběl zcela. Když S´Arik se sourozenci vedeni hlídkou kráčeli směrem ke schodišti, které vedlo k velkému vchodu do místnosti, všichni k nim otáčeli hlavy. Dav se rozestupoval a desítky očí spočinuly na jejich srsti. Někteří je poznali a volali nepěkné nadávky. S´Arik si až teď uvědomil, že měl své sourozence nechat dřív. Možná je s sebou vůbec neměl brát, protože je vystavoval nebezpečí. Co teď asi dělali v Milaga? Všimli si jejich zmizení?

Hlídka je odvedla přímo do Svatyně. Ocitli se v překrásné místnosti. Na stěnách visely dlouhé zbraně s čepelemi na koncích. Nejspíš nějaký předchůdce Wara, pomyslel si S´Arik. Tímhle mohli být jejich vlci zabiti. Podlaha byla z kamene a sem tam mech či trsy trávy, z vysokého zlatého stropu visely dlouhé šlahouny. Vlk, který se jich v lese zastal, je vedl po studené dlažbě do zadní části, kde kamenné bloky mizely ve výšce - nejspíše schody. Vlk jim pokynul, aby zastavili, a sám po nich vyběhl nahoru. Vrátil se po chvíli.

"Královna vás očekává," řekl jen a sledoval reakci sourozenců.

"Půjdu jen já," naléhal S´Arik a sourozenci neochotně přikývli.

Kapitola 7. - Ocel a krev

S´Arik se ocitl v prosté místnosti bez oken. Na stěnách byly řady loučí a jediné, co tady mohlo jednoho zaujmout, byl kamenný trůn uprostřed rozprýskané podlahy, která bývala kdysi pokryta krásnými dlaždicemi. Na tom trůně seděla bílá vlčice a upírala na něj zářivě žluté oči. Překvapivě tu byla sama. Buď se všichni připravovali na boj, nebo ani ochranku neměla.

"Jsem S´Arik Milaga, přišel jsem -," "Já vím, co si zač," přerušila ho královna na samici poněkud hlubokým hlasem. "Pověsti předpověděly tvou návštěvu. Já jsem Sanun'ild, královna Vódvórů. Ty si prý nepřeješ válku. Co tě přivedlo k tomu porušit ta vaše pravidla?" Řekla kysele.

"Byl jsem přesvědčený, že mé jednání by mohlo přinést užitek oběma stranám. Je úplněk, Sanun´ild. Před lety se v tuto dobu konala jednání. A dnes to jednání bude pokračovat. V našem zajetí jsou dva z tvých mužů. Jak sama vidíš, tví válečníci se našim rovnat nemohou, tak proč jsi nařídila útok?" Zeptá se.

Bílá vlčice se zasmála. "Ti, kteří přichází v míru, musí být zničeni - to nechápeš, že? Povím ti, jak to ve skutečnosti bylo. Vaši předci nám ukázali, že na našem území se opravdu nachází Svatyně. My ji jim nechtěli dát, protože jsme byli zvědaví - jenže to, co jsme našli, z nás udělalo nepřátele. Se zbraněmi v tlamě jsme silnější jak vy v tom vašem krásném lese. Hvozd nám dal sílu a zbraně nás vedou do zkázy - když je držíme v tlamě, toužíme po moci. Není tohle ten důvod, proč vaši předci opustili tak skvělou stavbu? My nemáme zájem se přidat k Milage," vysvětlila mladému rázně.

Tmavý chvíli mlčel. "Jestli neporučíš těm vlkům, aby odvolali ten útok, zemřou zbytečně - to chceš? Vy s těmi zbraněmi zacházet neumíte. Morokové vás už se svou zradou nepodpoří. Milaga si nepřeje boj a respektuje, že vy nechcete vstoupit. Naše budova se pro vás stala důležitou, jenže ty zbraně jsou nebezpečné pro vás i pro nás. Nechte nás pomoci vašim lidem a nechte nám volný přístup do Svatyně stejně jako vám a budeme vyrovnaní," navrhl mladý kompromis.

Královna mlčela. Vypadala, že o tom usilovně přemýšlí. Vyskočila z trůnu a rozešla se k S´Arikovi s novou emocí v obličeji - zmítal jí vztek. Svatyně musela být opravdu prokletá, že ovlivnila natolik její úsudek. Nebo to bylo něčím jiným? Královna se téměř dotýkala jeho nosu, když promluvila: "Ne. Svatyně je teď naše. A válku chceme - tu jste si přece vysnili i vy, ne?" Zavrčela.

"Ty tomu nerozumíš!" Rozzlobil se S´Arik. "Spoluprácí s Milagou dosáhnete míru a Svatyně bude nás obou. Bude nás spojovat, budeme se tam setkávat v míru. Budeme se dělit o zdroje, které nám dává. Za podmínky, že odvoláte jakýkoli útok," zopakoval mladý svá slova.

Královna vyprskla a začala se smát. S´Arik se neudržel. Poprvé od učení u Tharaxe ztrácel kontrolu nad svými emocemi. Tasil Bratag, královnu přitiskl k zemi a čepel jí nebezpečně nastavil ke krku. "To by byla ta dobrá možnost. Také si vaše území můžeme vzít násilím. A jakože jsem nástupce vůdce, rád to udělám. V takovém případě by vaši lidé museli dodržovat naše pravidla a postaral bych se o to, aby jim tu nebylo hezky. To si přeješ, královno?" Procedil skrz zuby. Bílá vlčice vypadala šokovaně. Její tvář zvážněla a s pohledem v S´Arikových hlubokých očích hledala odpovědi na své otázky. Nakonec sklopila zrak. Dokázal jí své.

"Dobře. Bude mír," dodala nakonec. S´Arik zvedl čepel a nechal královnu vstát. Vypadala, že se ho bojí. 

Kapitola 8. - Nový vůdce

Když opouštěli území Vódvórů, S´Arik byl stále roztřesený. Sice to nebylo na dlouho, ale ztratil sebekontrolu - proč? Sice tím očividně získal mnoho a nejspíš tím zajistil mír a zabránil válce, ale co kvůli tomu obětoval? Možná bude muset zpět za Tharaxem, náhrdelník moudrosti si nezasloužil. Nebo udělal dobře? To se mělo posoudit. S mladým S´Arikem a jeho sourozenci šla na území Milagy i samotná královna. Šla si pro své vlky a říct Arrokovi, na čem se dohodla s jeho synem.

Když dorazili, svítalo. Právě teď měla začít bitva, pomyslel si šťastně S´Arik. Byl znepokojen svým chováním, ale doufal, že jeho rodiče přijmou mír radši než bitvu. Našli je v táboře. Otec právě hledal svůj Bratag, a když s ním spatřil svého syna, stáhl uši dozadu a vydal se k němu.

"Bitva nebude! Byl sjednán mír," zavolal S´Arik a Arrok se zastavil, když zachytil i bílou vlčici, královnu Vódvórů. Nejspíše ji poznal. "Svatyně je nyní přístupná nám i Vódvórům. Souhlasili s tím, že můžeme procházet přes jejich území bez jakéhokoli jejich doprovodu," pokračoval mladý, když se sem ostatní členi Milagy začali sbíhat. Tmavý vlk se otočil k Sanun´ild.

"Vódvórové vás ve vašem učení podpoří, ale své území vám nevydají. Můžete do Svatyně. Někteří od nás mají zájem o učení a vy je přijmete a naučíte vaší logice a umění bojovat, a my za to s vámi budeme žít ve spolupráci. Bude-li Milaga napadena, Vódvóři vás podpoří. Budou-li napadení Vódvórové, Milaga přijde na pomoc. Ano?" Obrátí se královna k H´Atuung a Arrokovi. Otec přikývne. Znělo to fér.

"A nyní, S´Ariku, předstup," řekl generál Arrok, když bylo po všem. "Neposlechl si pravidla a porušil si hranici, aby si šel vyjednávat. Tvé plány nebyly podloženy a tvůj neúspěch by byl logický," pokračuje přísně otec, "ale uspěl si. Nyní však slib, že už se to nestane."

"Slibuji," odvětí vážně S´Arik.

"Výborně. Proto ti dnes, v den tvých třetích narozenin, předávám vedení Společenství Milaga. Jak hvězdy předpověděly, od dnešního dne budeš S´Arik Dasurk Milaga, sjednotitel říší. Veď Společenství k úspěchům, synu," popřál mu Arrok štěstí a přistoupila H´Atuung. Dívali se na to všichni. "V tento důležitý den ti také bude zaslíbena Nwod'reoka, dcera K´Pringa. Až dospěje, stane se tvojí partnerkou," oznámila mu matka a přistoupila blíž ke svému synovi, aby mu mohla nad oko nakreslit fialovou spirálu. Otec pak dodal vínový oblouk. S´Arik se pak otočil k Společenstvu a hleděl, jak se před svým novým vůdcem všichni sklání.

S´Arik byl najednou uctívaný. Otec odešel s matkou do východních částí území a jeho nechali vést celou obrovskou smečku. Zprvu byl zmatený a organizoval podivným způsobem, než našel svůj systém. Nwod´reoka mu pomáhala, i když oba věděli, že se vlastně nemilují. S´Arik ale musel přiznat, že je krásná. Měl ji i docela rád, ale nemiloval ji. Když dospěla, stala se jeho partnerkou přesně tak, jak bylo předpověděno. Díky sledování svého muže sama dokázala brzy vést Společenstvo a rozdělovat úkoly. S´Arik s Nwod´reokou byli dobří vůdci. S´Arikovi se povedlo sjednat s dalšími dvěma smečkami, aby se přidaly a byl uznávaný. Příští jaro jeho partnerka přivedla na svět dvě krásná vlčata. Syny. Pojmenovali je S´Aruun a Sariel, po S´Arikovém pradědečkovi, který už zemřel. Vůdce je vychovával velmi přísně, ale vypadalo to, že žádná jiná vlčata nebudou tak skvěle oddaná logice a zákonům Společenství. 

Kapitola 9. - Vzdor

Klid neměl trvat dlouho. Milaga čítala přes stovku vlků a jejich území bylo obrovské, ale ani taková smečka nebyla nezranitelná. Staří nepřátelé to věděli. Jednoho letního dne do Milagy přišel vódvórský vlk s prosbou o pomoc. Hvozd byl napaden cizím kmenem. S´Arik poručil připravit zbraně a sám se rozhodl bitevní jednotku vést, aby dodržel smlouvu s královnou, kterou uzavřel už před více jak rokem. Během té doby se z něj stal dobrý vůdce, otec a také se s Tharaxem učil ovládat starodávnou techniku Merger animo. Vzal s sebou i S´Aruuna, staršího syna. Ten se po něm měl jednou stát vůdcem.

S patnáctičlennou družinou vybavenou Wara se s Vódvórským vlkem vydali směr Svatyně. Podle jeho výpovědi se tam odehrávala krutá bitva. Ti, kteří se něco naučili od členů Milagy, bránily území zbraněmi, ostatní jen barbarsky zuby drápy. Někteří členi Milagy, kteří zrovna byli ve Svatyni, se také zúčastnili boje. S´Arikova družina spěchala. Hnali se skrz les a přes louku, než se ocitli v tmavém lese. Byl večer, ale pod stromy bylo světla stejně málo. Už když doběhli ke Svatyni, doléhal k nim řev z bojiště. V okolí budovy nebylo ani živáčka. Matky běžely ukrýt vlčata na území Milaga, ale nevěděly, kudy. S´Arik s nimi poslal S´Aruuna, i když ten se dával na protest. Jeho otec by ho však stejně nepustil do krutého boje, který se před nimi rozprostřel o chvíli později. Praly se tu dvě strany - urostlí vlci tmavé srsti, korby svalů, navíc vybavení jednoduchým brněním na tlapách a hrudi, proti Vódvórům, kteří bojovali jen s pár kusy zastaralých zbraní a pak jen holé tlapky velmi mladých vlků proti velkým obrněným nepřátelům, proti kterým neměli šanci. S´Arik je poznal. Morokové.

Nechal rozptýlit své válečníky do bojiště a sám vyhledal vůdce útočníků. Našel ho uprostřed boje s královnou. Ta však nebyla tak velká a silná, jako její protivník. S´Arik zasáhl - popadl Bratag a skočil po nepříteli, čímž ho nabral na ostří své zbraně. Vůdce Moroků byl zraněn.

"Útočíte na ty, kteří byli vašimi spojenci?" Zavrčel chladně S´Arik. Nechápal, jaký měli Morokové důvod. Všiml si však, že jich bylo víc, jak posledně. Mnohem víc.

"Přišli jsme pro pomstu, ty vůdče. Obejdou se bez tebe vůbec doma, když budeš mrtvý?" Sykne velký vlk, když mu S´Arik ostřím více stiskne krk.

Ze strany náhle přiletí jiný nepřítel a S´Arika srazí k zemi. Ten náraz mu vyrazil Bratag z tlamy. Než se vůdce Milagy stačil postavit, ucítil zuby ve svém krku a tlak ho odmrštil pryč. Bratag byl teď ve špatných tlapách. S´Arik chvíli letěl. Cítil bolest za krkem a to se mělo zhoršit, když narazil hlavou do stromu. Než ztratil vědomí, mohl se smát tomu, jak jeden z Morokských bojovníků neumí Bratag popadnout správně.

Kapitola 10. - Zajetí

To be continued...